Obrazy

Nová technologie umožnila autorce v 90 letech rozšíření tvorby o oblast malířskou. Přešla od točené, užitkové keramiky k dekorační keramice – kachlům, které byly plastické. Dále pak k malbě na keramickém podkladu. Získala tím barevnost a jemnou strukturu do svých děl.

„Potřebovala jsem dělat něco jiného. Odpíchla jsem se k obrázkům. Ze začátku to lidé moc nebrali, pořád chtěli ty vázičky. Ale já jsem to pozvolna začala kombinovat, mohli jste do obrázku strčit ještě tu kytku. To lidé začali brát. „Ale on ten obrázek je vlastně hezkej. Aha, ono je to podobné té keramice, ono je to skoro jako ta keramika“. A tak postupně přijali obrazy. Nemůžete pořád opakovat jednu věc, to utlumí, přibrzdí, nic pořádného už potom neuděláte. Musíte se pořád rozvíjet…”

Obrazy jí nabídly další prostor k sebevyjádření i k jiné výrazové a tématické paletě. Najdete v nich pohádky, poezii, biblická podobenství, mytologii, snové krajiny, zvířata i něhu běžného života. Plátno ale bylo pro autorku hluché, nemělo živost. Touha po plasticitě ji přivedla k vytvoření vlastního strukturovaného podkladu, na kterém využívá kombinované olejové a voskové techniky. Barvy a lazury nanáší štětci, ale i prsty a dlaněmi. Vnímá tak energii, která vychází z jejích rukou a vdechuje obrazům život.