Hlína chce dobrý oheň
1979
Mladá fronta
Tenhle pán to napsal tak obdivně, až mne to zaskočilo. Spíš to byl obdiv ke mně, než k té keramice, já jsem na to nebyla zvyklá. To bylo poprvé, co se redaktor poklonil mě a ne mojí tvorbě. Tenkrát jsem si říkala: Ten člověk se snad zamiloval.
Eva Jandejsková, keramička, které by měl patřit svět, protože ho pomáhá nejen stavět.
Objevuje jeho zasuté, téměř ztracené hodnoty.
Tvoří mezi námi žena s tváří a gesty antické bohyně.
Krajiny dětství našeho se nikdy nevracejí zpátky. Ten kouzelný bezstarostný čas si každý mohl prožít jen jednou, jedinkrát. Eva Jandejsková se nám ve svých vzácně jemných věcech pokouší postavit most či bránu k zasutým sice, ale nikdy zcela zapomenutým krajům dětství…
Proč se keramický svět autorky v této době rozšířil o engoby? A co to vlastně je?